V sobotu ráno jsme se loučili s majitelem bungalovu ve kterém jsme bydleli. V mezičase čekání na odvoz nám ukazoval fotky jak jeho bussines vypadal ještě před sedmi lety. Ao Nang, byla v těch nedávných dobách, vesnice kde se všichni obyvatelé znali. Jet loďkou na výlet po ostrovech stálo návštěvníka 20 bahtů (dnes tak desetkrát víc). A místo zděného domečku s teplou vodu ve kterém jsme spali, stála bambusová chýše kde se spalo na zemi.
Pak se ale zvedla vlna turismu. To přilákalo ziskuchtivé špěkulanty zvenku. V Ao Nangu narostly veliké rezorty, spousta stánků, kde nabízejí všichni to samé a tucet stejných restauaracÍ s indickothajskou nabídkou. Pan domácí byl z toho chudák celej)¨rozpačitej. Cizím sousedům se nedá věřit, tak jako těm co je člověk odjakživa znal.
Zamávali jsme si, nasedli jsme do dodávky a jeli jsme do přístavu. Na trajektu jsme zabrali strategické místo, na jedné ze dvoulaviček co byly venku. Vevnitř byla otravná klimatizace, spousta lidí a navíc když už jsme na loďi, tak ať to máme i s tím kinem a zážitkem co k tomu patří.
Cestou sem, nás na šírém moři míjely zástupy medúz. Bylo to pozdravení jenom pro nás. Tom si je totiž moc přál vidět a tak je našel. Bílý lampiony, zvláštní stvoření na tahu Andamantským mořem.
Na zem vedle nás si lehnul kluk bez trička potetovanej různejma mořskejma stvořeníma. Žraloka na předloktí, na druhý ruce chobotnici a deltový sval mu zdobila mořská pana. Moře jsou mu,zdá se blízká. Třeba se mu na té rozhoupané zemi zdálo o nějakým z jeho minulých životů.
Příjez na Phi-Phi byl fenomenální. Otevřela se před náma zelená náruč ze skal a špičky hor tahaly oči k nebesům.
U sympatickýho klučíka s chundelatým pejskem jsme si vybrali bydlení, dali jsme si předraženej kokos, Tom zadržel močovej měchýř - za toaletu si tam účtovali sprostých 100 bahtů a už sedíme na loďce a čekáme na kapitána. Kluk co donesl benzín nás zkasíroval, zkoušel to na nás s dvonásobnou částkou než nám nahlásil náš zprostředkvatel bydlení. Drzoun. A už jedém, ale tentokrát jenom chviličku.
Písek je tu jako drobenka na koláč, moře azurovosmaragdový, přede dveřma nám roste růžovobíle puntíkatá kytka, toulavý kočky jsou tříbarevný a nechtěj nic jinýho než bejt hlazený. A na naší pláži, narozdíl od tý v přístavu, nikdo není.
Na to že je PhiPhi superstar Thajských ostrovů je to tady, na Long Beach nádherně opuštěný. Žádný z domečků v našem sousedství není zabydlený a na pláži o člověka skoro nezakopnete. Hned od břehu se dá šnorchlovat a ve vodě jsou vidět různý rybičky. I Nema jsem konečně viděla jak si hlídá svojí sasanku. A Tom viděl dokonce i malýho žraloka. Taky děsivý dlouhý jehlovitý ryby tu bloudí vodama.
V dálce se tyčí nádherný skály a ostře řezanej ostrov. U něj jsme byli včera na výletě. Koupala jsem se tam v průzračý laguně a nade mnou byly ze všech stran pohádkový kopce. Naše průvodkyně Beyoncé (fakt se tak představila) na lodi tančila sexy tance a pouštěla nahlas svý oblíbený hitovky.
Jako první jsem si skočila z lodě a pak ještě třikrát a na zahřátí pak kolovala vodka.
No byl to vůbec parádní celodenní výlet. Jeli jsme rychlou lodí, takovou co jsme ještě neznali. V jednu chvíli jsme projížděli bouří a lítali jsme ve vlnách, průvodkyně ječela, holky pištěly a všichni jsme se na sebe smáli. Koloval nám stejnej adrenalin v krvi. Dobrodružství lidi stmeluje. I když se vidí poprvé v životě.
Šnorchlovali jsme nad korálama i ve vlnách. Byli jsme na pláži Maya Bay, kde se natáčel film The Beach s Leonardem. Tam jsme viděli pruhovanýho hada i s pruhovaným miminem, zvláštní kytky, stromy a vysokánský skály.
Na opičí pláži jsme byli, tam byla celá opičí rodina a všechny ty opičky byli tak blízko. Skoro se nebály, ale asi je ty záplavy lidí trochu otravujou. Ke konci se totiž trošku rozčílily. A taky jim tam lidi nosej binec, hanba!
Kolem Mosquito ostrova jsme projížděli. Na Bamboo ostrově jsme měli oběd. No zkrátka, den plnej zážitků. Bavilo mě jak byla naše loď multikulturní. Měli jsme na palubě čtyři Židovky z Izraele, jednu holku co zahalená šátkem dokonce i plavala v moři, dvě Asiatky, důchodce z Ameriky, chlápka s lenonkama a s tetováním Che Quevary. Jeho žena byla dlouhovlasá hipízačka. Kapitána dělal černoch a průvodkyni Číňanka. Většina z nás měla jinej mateřskej jazyk, než zbytek posádky. Všichni se na sebe ale smáli a to mi přišlo krásný.
Dneska jsme si bydlení tady oficiálně prodloužili až do pátka. Čímž jsme zapečetili náš Thajský výlet. Budeme tu až do konce. (což je už tenhle pátek!propánakráletotoutíká) Jsme rádi že zase někde na chvíli spočineme a navíc je to tu vážně ideální. Bydlení je tu za lidových cca 500kč na noc. Když se to spočte, tak za měsíc v Thajsku se fakt s trochou skromnosti za nájem zaplatí míň, než za byt v Praze. Fascinující.
Moře šumí, ptáčci zpívaj, motýl a nebo kolibřík tu sosá květy. Dneska nemám náladu na dlouhý psaní. A všechno už jsem stejně řekla. Jdu zjistit jestli Tom doupravil ty boží fotky co má z výletu a půjdu si číst na drobenkovej koláč. Tak pá a za týden v Praze. Kdo mě touží vidět, ozvěte see :)!
No comments:
Post a Comment