Naše dny. Kokosy, bílej písek, batikovaný šaty a thajský masáže

Snídáme slaďoučkej meloun, svačíme mangový nebo papájovobanánový lasí. Obědváme na pláži, jednou curry, příště cashew nut on rice, sladkokyselou omáčku s tofu a když jsme rozmarný a nevíme na co vlastně máme chuť, vždycky je tu jistotka - Pad Thai. Mámy zkoušej mořský potvory v kokosový polívce a nebo smažený s rýží a podávaný v ananasu. Na večeře chodíme do města do tržnice, tam mají ceny takový, že se všichni čtyři najíme tak levně, jak se v Praze nají sotva dva. 

Užívám si tuhle tolik zvláštní a specifickou kuchyni. Tom mě už před léty naučil mít ráda vietnamský, čínský i thajský jídlo. Dokonce i s hůlkama díky němu umím jíst. Sama bych na to asi nikdy neměla nervy.

Znala jsem ale jenom ty pořád stejný čalouněný pražský křesílka, tu vždykcy stejnou výzdobu a málo obměn chutí. Tolik jsem se těšila až to budu jíst tam, kde to vymysleli a kde od malička ví jak se co vaří. Jak to má chutnat. Pad Thai už jsme měli od třech různých kuchařů a pokaždý to bylo maličko jiný. Vždycky je to překvápko a to mě prostě fascinuje. 

Taky nakupujeme podivný laskominy a lesklý sáčky s čipsama z mořský řasy a nebo třeba z kukuřice Zatím u mě vede praženej zelenej hrášek se solí. Příště si koupím melounový semínka. 

Minule, mě máma odrazovala ať je neberu, že Tom a jeho mamka je vyplivujou, když je maj normál v melounu, tak na co je kupovat, ale mě to přijde tak srandovní, že si je stejně koupím. Šly jsme spolu na lov pochutin do překlimatizovanýho krámku zatímco Tom se svojí maminkou čekali až donesou jídlo. Během čekání Tomovi místní chlapeček nabízel bombonky.

Škoda, že jsem to neviděla. Ale viděla jsem scénu jak maminka-kuchařka poslala do krámu s čerstvou zeleninou a masem svojí malou holčičku. Šla s prázdnou mističkou tam a s mističkou s kuřecím zpátky a pak šla ještě jednou, to zase pro jarní cibulku. Takovej rodinnej obchod a vaření - na vlastní oči potvrzeno - z čerstvýho. Kdoví, třeba tam někde za rohem klepli slepici, jen tak na přání, když si hosti objednali. Přišlo mi to jako z filmu, u nás se to nevidí. A městskej člověk pak neví jaký je to mít v ruce syrový maso, dokud si ho nezačne sám vařit.

A jak vypadá takový náš běžný den? Program máme následující:

Vstáváme cca v osm. Pak nastává většinou trochu anarchie, kterou musel Tom urovnat. Jednou jsme se totiž všechny ženy postupně vytratily z domu a šly jsme si na pláž a Tom chudák zůstal doma jedinej, ikdyž chtěl jít taky do vody, ale musel by zavírat všechny dveře a okna a ještě jsme ani nesnídali. Nojo, občas to má chudák s náma, třema ženskejma, těžký. Většinou jsme ale sehranej tým.

Dopoledne se s Tomem potápíme. Dneska to zkoušela i moje maminka. Nejdřv se na břehu učila dýchat pusou, bála se že jí to se šnorchlem nepůjde. Ale šlo jí to jako po másle a tak poprvé viděla korálový útesy.

Dneska u večeře se smála, že by jí to ani nenapadlo, že v padesáti zažije něco poprvé. Poprvé korály, poprvé kokos na pláži, poprvé thajské jídlo...

Ale zpátky k šnorchlování. Svítilo zrovna sluníčko a tak skrz vodu házely sluneční paprsky krásný odlesky a barvy korálů vynikaly.

Byly tyrkysový, fialový - ty jsou mý nejoblíbenější, mají takovou vesmírnou barvu, ale jsou i korály červený nebo žlutý. Každej korálovej útvar je jedinečnej a různě tvarovanej. Některý vypadají jako termití hnízda, jiný jako mozek, nebo veliká houba. Dneska jsem viděla zvláštní korál co tancoval ve vodních proudech a barevně u toho svítil. Na špičce jasně modře a spodní části měl fialovo pruhovaný. Taky ti obrovští mořští ježci mají uprostřed barevný tečky, asi oči?! Jestli to jsou oči, jak Tomík spekuloval, tak by jich museli měli pět, no je tohle vůbec možný? A uprostřed těch bílomodrých teček mají svítivou červenou (asi?) pusu. Bodliny mají takový, že kdyby si to člověk nabodnul na nohu pořádně zvostra, tak má jeden takovej bodec klidně až půlce lýtka. Kolem nás se míhaly rybičky. Jsou barevný, maličký, pruhovaný, maskovaný a hbitý. Občas jsou jich hejna, občas jsou to samotáři, jindy jsou zas v páru. I skupinu takovejch zvláštních zelenotyrkysovejch velikejch ryb jsme viděli. Ty jsou ale vzácný, málokdy se nechají vidět. No, ale hlavní kino jsou ty korály a mořský houby a kytky a sasanky a opravdickej poklad je když správně zatáčíme a pak se dostaneme k velikánský lastuře co má svítivě barevný lemy a v mořským proudu si otevírá a zavírá svou zvlněnou tlamu, chřtán. Uvnitř možná s perlou velikou jako dlaň. A  všude kam se podíváš jsou stavby, oválovitý, podvodní paneláky i chaloupky, co dohromady tvoří jedinečný velkoměsto.

Dneska jsem měla taky nafuknutou vestu, jsme tady takový žluťásci. Žlutej tým! A plavali jsme si s Tomíkem pěkně v klidu za ruku a mluvili jsme, já do šnorchlu, on do mimozemštana, co kde vidíme a byl to zvláštní jazyk potápečů a moc se mi to líbilo. Tom si mě vodil a ukazoval mi rybky a já jsem jich většinu neviděla ale to neva, stejně je to můj oblíbenej zážitek. Možná jeden z nejoblíbenějších. 

S mámama jsme byly obhlížet místní obchůdky. Zkoušely jsme si to a pak zas tamto a celkem to trvalo asi tak skoro hodinu. Pak jsme odešly a nic jsme si nekoupily. Další den jsem si tam ale potřebovala pořídit kratasy, zapomněla jsem si pyžamo doma, tak abych nemusela spát nahatá. Paní z nás ale byla úplně na nervy a když jsme s mámou obhlídly všechny krámky na pláži a vracely jsme se pro ty vítezné trenýrky tak už prodavačka vybuchla a vztekala se "too many tries, no buy."
Moc tady neví, jak se chovat k zákazníkovi. Nebo mají off season a jsou v nervu z toho že nemají lidi?
Na trhu jsme měli taky jednu aférku s kuchařkou co byla zmatená z naší objednávky. Objednávali jsme kopu jídla a jí nepřišlo že bysme to s Tomem mohli všechno sníst. Mamky se totiž v mezipauze čekání na jídlo vydaly na průzkum městečka a ona z toho byla úplně na nervy.

Všechny jsme si ale nakonec pořídili nějaký suvenýrky. Kalhoty se slonama jsou klasika. Maminky mají ještě každá šatičky a já náramek na kotníček.

Už jsme byli všichni u Thajek na masáži. My s Tomem dneska dokonce podruhý. A moje mamí je tam teď zrovna na pedikůře. Mají stánek hned vedle nás a jedna hodinová masáž vyjde tak na 250 korun, takže paráda. Je to úplně nebeskej zážitek. Člověk si u toho tak odpočině a procítí si tělo. 

Když jsem překlenula počáteční nervozitu a ubíhající mysl a soustředila jsem se jenom na doteky, na sebe sama pod nima a na jemnej vánek a na voňavej olejíček co jím masérka potírala Toma vedle mě (Tom měl thajskou olejovou a já klasickou thajskou masáž), byla jsem v sedmým nebi. Thajská masáž je symfonie tlaků a protahování a uvolňování. Je to absolutní relax. Ještě to prostředí bílýho písku a moře v pozadí a cikád a celej ten zážitek je prostě bájo. Dneska jsem měla thajskou olejovou masáž a masáž obličeje a reflexní masáž noh

Vlasteně by se dalo říct, že kdykoliv zrovna nejíme, nebo se nekoupeme se v moři, tak relaxujeme. Tom teda ještě každodenně pracuje, ale i to, zdá se mu tak nevadí, když slunce svítí skrz kokosový palmy a pod nohama má písek bílej jako mouka a jemnej stejně tak.

Taky se hodně smějeme. Zrovna popíjíme velký píva do malejch skleniček. Dodatečně slavíme Tomovi narozeniny. Doma, se švábem někde za rohem.  Máma zase jančí a před chvílí jsem ho v krabičce vynášela daleko před dům.
Prohlížíme si fotky z dnešního (sobotního) výletu. /Slovo dnes bylo v tomto příspěvku použito v několika různých dnech - čtvrtek, pátek, sobota/
Psát holt pořád nestíhám, nestačím. Asi jsem odvykla. Někdy jsem líná psát a jindy se prostě něco jinýho děje. Třeba plavema s mámou přes celou zátoku. To je výkon tak na dvě hodiny. Nebo třeba zrovna dělám banánovokokosový pitíčko.
A když se zrovna psát rozhodnu, sekne se internet a nejdou nahrát fotky. Občas, když to zrovna jde, donahrávám fotky i do minulých příspěvků. To kdyby někdo náhodou chtěl víc podrobností.

Po víkendu bude další info jak se tady máme. V sobotu jsme byli šnorchlovat na Ko Ma a je to parádní zážitek. Teď už půjdu spát, ať zítřejší neděli celou neprospím. Jo a koukejte lajkovat mý příspěvky. Fotky Tomový mamky, jak se potápí a nebo se fotí s kokosem mají přes padesát lajků. Tak ať si nepřijdu jako looser. Dík