Tuesday, May 14, 2019

Výlety po Inckých ruinách II. Maras, Moray a Ollantaytambo

Na tento celodenní výlet jsme si zařídili osobního řidiče. Do Ollantaytamba se sice dá dostat hromadnou dopravou, ale k solným jezírkům Maras a kruhovým terasám Moray už žádné collectivo nejezdí a tak bychom stejně v polovině dne museli řešit taxíka. Řidič stál 700 kč a byl to príma milý pán, který se kamarádil s naší paní domácí a dokonce si pak ode mě objednal květinový věněček pro svojí dcerku.
Po cestě nám vyprávěl všelijaké příběhy z okolních vesniček a zastavoval nám u těch nejlepších skrytých vyhlídek.




Ve vesnici Chinchero nás zavezl na malinké tržiště kde se nás hned ujaly paní v tradičním oblečení. Vedly nás rovnou k expozici přírodního čištění lamí vlny (drhly ji ve vodě zářivě bílým kořenem a záhy byla zářivě bílá i ta vlna), představily nám barviva získaná z minerálních prášků, bylin, bobů i malilinkých broučků co bydlí na listech kaktusů a jsou svítivě červení.

Po představení následovala přehlídka výrobků a pobídky ke koupi všelijakých suvenýrů. Nejvíc jsme toužili po tom kořenovém mýdle, ale to jediné nebylo na prodej. Tak jsme si vybrali alespoň skřítkovské čepice.


Z Chinchera jsme pokračovali dál, k solným jezírkám Maras. Už samotná vyhlídková jízda byla velkým zážitkem. Pořád jsme někde stáli u krajnice, kochali se výhledama a spoušt cvakala.




Na Salineras de Maras se nevztahuje bolleto turistico, u vjezdu se platí vstup 7 solů (50kč). Procházka po hřbetu hory který je pokrytý malinkými jezírky ve všech odstínech bílé ale rozhodně stojí za to.




Už po staletí se zde těží sůl stejným způsobem. Archelogové se domnívají že slané prameny objevila kultura Wari, která obývala místní hory ještě před Inky. Nicméně byli to právě Inkové kteří si uvědomili ekonomický potenciál těžení soli a rozšířili solné pánve dál po hřebeni hory. Důmyslným způsobem je voda rovnoměrně rozváděna do všech jezírek. Jakmile je v nich vody dostatek, přívod pramene se zastaví a voda se pak několik dní odpařuje, až zbyde pouze sůl.
Místní sůl je velice bohatá na minerály. Produkuje se zde také vzácná růžová sůl, která se těží jen na pár místech na světě.

Ze Salinera de Maras jsme pokračovali dál, ke kruhovitým terasám Moray.


Nikdo tak uplně neví k čemu tyto terasy sloužily. Zda jako amfiteátr - je zde dokonalá akustika. Nebo jako zemědělská laboratoř - na každém stupni jsou maličko jiné podmínky, což nasvědčuje tomu že Moray mohlo být ideálním místem k testování efektivity zemedělství.
Rozdíly teplot mezi nejsvrchnějím a nejspodnějším levelem jsou neuvěřitelných 15 stupnů. Navíc studie odhalily že jsou zde vzorky půd i ze vzdálených oblastí. To vše napovídá, že zde snad doopravdy geniální Inkové zjištovali v jakých podmínkách se které plodině nejlépe daří..


S hlavou plnou otázek jsme chodili dokola a magie místa nás lákala do odvážných teorií. Kruh je symbol který člověka odjakživa fascinuje.


Kdybych měla vybrat nejvíc mystický zážitek který jsem v Peru pocítila, bylo by to možná právě tady, na planině uprostřed hor, nad obrovskými kruhy s nejasným původem jejichž dokonalost mě vábila a děsila zároveň.


Poslední část výletu bylo městečko Ollantaytambo, které protilehle k Pisaqu chrání vstup do Sacred Valley. Leží tady další obrovské ruiny. V této pevnosti odolávali poslední Inkové španělskému nátlaku a bylo to právě zde, kde měl v době největší slávy Incké říše sídlo státník Pachacuti.

Tyto ruiny jenom odkazují k tomu, jako obrovským muselo být Ollantaytambo areálem. Kromě mnohastupňových teras jsou zde chrámové okrsky, pohřebiště i dodnes fungující aquadukty.



Na skále jsou vidět sýpky - zde Inkové skladovali zásoby potravin.

Slunce zapadalo, když jsme scházeli po dlouhých schodech zpátky do městečka. Bývala bych se ráda toulala po romantických starobylých uličkách, ale neměli jsme času nazbyt, čekala nás ještě dlouhá cesta tmou zpátky domů, do Cusca.

Friday, May 10, 2019

Výlety po Inckých ruinách. Sacred Valley a okolí Cusca

Výlety jsou v okolí Cusca vskutku velkolepé. A je toho spousta, co se tu dá dělat. Cusco bylo hlavním městem Incké ríše, koncentrace památek v jeho okolí je tudíž neuvěřitelně bohatá.

Kamkoliv zde zamíříte - na pevnost Saqsayhuaman která leží přímo nad Cuscem a stráží údolí, do městečka Pisaq či Ollantaytambo jež protilehle k sobě chrání vchod do Sacred Valley a nebo třeba na fascinující zemědělské terasy Moray či solná jezírka Maras, vždycky budete plní dojmů, okouzlení schopnostmi lidí kteří byli na světě více než půl tisíciletí před námi.

V souladu s přírodou, jejich svět podléhal přísným pravidlům. Jejich důvtip a nekonečná síla vůle dovedla k existenci ohromně složitá sídla v tak nehostinných podmínkách jakými vysoké hory dokážou být.



První ruiny které jsme v Cuscu navštívily byly ruiny pevnosti Sacsayhuaman.

Bylo to někdy hned po našem příjezdu. Šli jsme se jen tak projít, z hlavního náměstí Plaza de Armas jsme náhodně odbočili. vystoupali jsme na vyhlídku u kostela San Christobal a pak jsme na mapě zjistili že Saqsayhuaman už je jenom o kousek výš. Neměli jsme o inckých ruinách zatím žádné velké znalosti a tak jsme vůbec nevěděli co nás nahoře čeká.

Pamatuji si jak mě pak uplně ohromila velikost kamenů ze kterých jsou zdi pevnosti postavené. Jsou tak obrovské, a přitom na sebe dokonale pasují. Jak něco takového Inkové ve své době dokázali?


Potkali jsme spoustu lam, v klidu se na tom tajuplném místě pásly. Pod náma bylo Cusco jako na dlani a na protějším kopečku stála zářivě bílá socha Ježíše. Vnímali jsme v tom kontrastu tíživý příběh minulosti která se tu odehrála. Přišlo nám to hrozně zvláštní, vidět vedle sebe v tak těsné blízkosti symboly dvou tak odlišných kultur. Odkazy světů které na sebe tvrdě narazily, promísily se a znovuutvořili identitu místa.
Za zády jsme měli trosky obrovských kamenných základů a před námi svítil bělostnej Ježíš. Po cestě k soše jsme přemítali jaké by asi Cusco bylo kdyby nikdy Španělé k jeho břehům nedorazili..

U vstupu na Saqsayhuaman jsme si koupili desetidenní boleto turistico - vstupenku s desetidenní platností která nám umožnovala navštívit dalších 16 turistických míst, z nichž mnohé jsou incké ruiny.

Další naše výprava tedy vedla k ruinám Tambomachay a Puka Pukara. Tyto dvě místa jsou kousek od sebe, v horách, dvacet minut jízdy nad Cuscem.




Památky jsme za chvilku obešli. Domnívá se že Tambomachay byly královské lázně, zatímco Puka Pukara měla nejspíš význam v obraně města. Rozsah těchto areálů není nijak obrovský a tak jsme měli ještě půl dne před sebou a nekonečný obzor hor k prozkoumávání.




A tehdy začalo začalo opravdické dobrodružství, které předznamenalo spoustu dalších víkendových výprav. Rozhodli jsme se že využijeme času a do Cusca se vrátíme pěšky horskou pěšinou která se klikatila okolo vesničky, dál skrze lesy a mezi skalami.

Hned na začátku nás přišel pozdravit osamělý oslík, který se rád nechal pohladit a nechtěl nás svojí roztomilostí pustit dál. Tam už ale čekaly stáda srandovních nervozních lam. Zvědavě si nás prohlížely, s obezřetnou nedůvěrou nás sledovaly z povzdálí a ve chvíli kdy jsme se přiblížili moc blízko, začali vyplašeně hýkat a panikařit.



Ikdyž jsme je nezajímali, těšili jsme se z jejich přítomnosti. Lamy, alpacy a vicuňi jsou jedny z nejroztomilejších zvířat týhle planety.

Klikatá pěšinka nás vedla eukalyptovým lesem, po mnoha šlépějemi zvýrazněných stezkách. Otevíralo se před námi údolí, okouzlující hory zářily pod paprsky ostrého slunce, potkali jsme jen pár vesničanů pracujících na políčkách a největším překvapením bylo když jsme zničehonic mezi skalami objevily další, méně známé ruiny Chukimarka, Chrám měsíce a Kusilluchayoc. V turistických průvodcích nejsou tyto ruiny nijak zvýrazněné a tak tam nikdo kromě nás nebyl a kouzlo místa mohlo promlouvat hlasitěji. Takovýhle zapomenutý neobjevený poklady máme vždycky nějak víc v oblibě. Užívali jsme si je pak ještě mnohokrát, rádi jsme se do těchto míst vraceli. Byl to náš oblíbený útěk do ticha přírody, půl hodiny cesty nadosah.
V lese jsme objevovali nové odbočky, jedna pěšina nás dovedla k dalším velkým a volně přístupným ruinám - InkillTambo.
Stále mě to tam nahoru volalo a tak jsem se někdy do těchto hor vypravila i úplně sama. Na trhu jsem si koupila k obědu choclo s čerstvým sýrem - kukuřici s obrovskými zrny a pak jsem se donekonečna toulala a hledala jsem nové výhledy a zkratky v úbočích prudkých kopců. Sedala jsem si mezi staré incké zdi, za zavřenýma očima ožívaly stíny a já si představovala jací asi byli ti rituální lidé kteří znali přírodu uplně jinak než jak ji dnes vnímáme my.
Dny strávené v těchto skalách a lesích byly jedny z nejkrásnějších.

Poprvé jsme nahoru jeli taxíkem za 20 solů (140 kč), ale pak už vždycky jedině collectivem co jede do Pisaqu. Collectivo vyšlo na dva soly (14 kč), takže nádhera.


Jiná krásná jednodenní výprava kterou jsme z Cusca podnikli byl výlet do Pisaqu.
Pisaq je starobylé městečko které ohraničuje jižní vchod do Sacred Valley (údolí okolo řeky Urubamba kde je velice úrodná půda a kde Inkové pěstovali plodiny). Sacred Valley byla pro Inky velice důležitá oblast a dodnes je zde spousta ruin které připomínají slávu Incké říše v jejím největším rozkvětu.
Pro nás osobně byly tyto ruiny jedny z nejlepších které jsme v Peru navštívili. Jednou nám je vidět nestačilo (a taky jsme to nestihli, ve 4 odpoledne - právě když jsme se vyškrábali na nejvyšší bod - nás začali popohánět at se pomalu začneme vracet zpátky dolů). A tak jsme se sem o pár týdnů později vrátili a znovu (tentokrát s časovou rezervou) jsme se vyškrábali nahoru a prošli si celý rozsáhlý areál.


Pevnost která zde dřív stála jako štít chránila město. Zeshora pouhým okem přehlédnete celé údolí. Na protějším kopci jsme viděli malilinké tečky automobilů sjíždějících dolů a pod náma se klikatil had z čepiček stánků pisaqského marketu.



Nahoru jsme stoupali pěšky a vyplatilo se to. 500ti metrové převýšení jsme nabírali pomalu, ale užívali jsme si proměnlivé úhly pohledu které se s každou vrstevnicí zdály jiné, nové a absolutně okouzlující.

Spousta lidí se nechá k ruinám vyvést z druhé strany autem a pak obejde jen zadní část areálu, kde jsou slavné zemědělské terasy. Rozsah těchto ruin je ale daleko větší. Rozhodně stojí za to je obejít celé. Tím že jsme stoupali vzhůru od úrovně města jsme si je užili se vším všudy.



Představovali jsme si ten dávný svět lidí kteří žili v oblacích a rozuměli hvězdám. Jaký život si asi tohle místo už prožilo? Ve své době měl Pisaq pro Inky velikou důležitost, jelikož leží na hlavní incké cestě. Potkávali se tu lidé, dole ve městě se obchodovalo a nevítaní návštěvníci zakusili tvrdý odpor vojenských oddílů.

Mohutné terasy které lemují horskou stráň a svým tvarem dokonale kopírují ráz krajiny jsou nejen nádherné, ale také efektivní - musely vyprodukovat nepředstavitelné zásoby!



Areál má mnoho úrovní. Je tu všechno co mohlo město potřebovat. Zemědělské terasy, obytné prostory, chrámy, pohřebiště, vodní lázně, aquadukty...
Obdivovali jsme tu nebetyčnou námahu přes kterou budovali sídlo takovýchto rozměrů. 3000 metrů nad mořem je kvůli řídkému vzduchu těžké vůbec existovat a oni zde přesto stavěli chrámy..


Kromě ruin má Pisaq pro své návštěvníky další milé překvapení. Každý čtvrtek a neděli je ve městě autentický trh. Z okolních hor se sjedou domorodé ženy a prodávájí to co vypěstovaly na svých zahrádkách a políčkách. Oblečené v tradičních látkách sedí na zemi, kečuánsky spolu promlouvají a nabízejí zeleninu která uplně svítí čerstvostí, květiny všech barev a voňavé horské bylinky.
Kromě tohoto autentického farmářského trhu je přes celý týden v Pisaqu také klasický market se suvenýrama. V Cuscu se dají sehnat v podstatě ty stejné věci, ale tenhle trh se nám pro svou komornější atmosféru zalíbil víc. Mimojiné se tam dají sehnat práškové přírodní barvy v zářivých odstínech - z kořenů, květů, minerálů. Při kontaktu s vodou mění barvy svoje odstíny! Tuhle specialitu jsem nikde jinde neviděla.

Cesta z Cusca do Pisaqu je tak na hodinu, ale pokud chcete stihnout v klidu trhy i rozsáhlé ruiny nad městem, doporučujeme vyrazit z Cusca hned po ránu. Ruiny totiž ve 4 zavírají.

V Pisaqu naše dnešní putování Sacred Valley ukončíme. O dalším velkém výletu - okruh Chinchero (trh kde jsme si chtěli koupit kořen na mytí vlasů), Maras (tajuplné kruhovité terasy okolo nichž je mnoho otazníků), Moray (solná jezírka) a Ollantaytambo (pevnost strážící Sacred Valley protilehle k Pisaqu) až někdy jindy. 
A nezapomente - příští středu 15.5 od 19:00 v Praze v Zázemí budu o Peru vyprávět na živo. Kromě výletů v okolí Cusca bude řeč taky o největším inckém festivalu Inti Raymi a o naší pouti na Machu Piccu. Tak doražte, těším se na setkání.