Stromy
Nepřestává pro mě být fascinující sledovat přírodu. Zrovna teď, sedím u stolu, naproti mě je okno a za ním papája. Když jsme přijeli, měla otrhané listy od opic co si na nich přišli pochutnat (prý chutí připomínají čerstvý špenát). Jsme tu 14 dní a papája znovu obrazila listy a mezi předtím zelenými plody už jedna papája chytá barvu do oranžovožluta. Pouhým okem změnu nezpozorujeme, ale přitom je život neustálý proces. Děje se.
To jsem si říkala i včera u západu slunce. Každou chvílí je o kousek níž a přitom je to pohyb, sotva zaregistrovatelný. Nevidíme jak se slunce vteřinu za vteřinou posouvá oblohou. Najednou je nízko a pak náhle někde jinde vychází.
Přímo před očima se nám tu mění příroda. Jsem ráda, že jsme na jednou místě měsíc, můžeme tak být svědky tolika změn. A změny tu jsou překvapivé, pro člověka z tak odlišného kraje nečekané.
Stromy se zničehonic oblékají do květů. Jsou tak nádherně barevné. Některé už nemají listy, ty už horkem spadaly, ale zato kvetou. Cesty jsou posypané kvítky a neposedný vítr shazuje nádobí na zem a voní jako vanilka. Po snídani jezdím na kole na pláž číst si a jen tak být a pokaždé se těším až zase pojedu kolem těch do krásy oblečeních velikánů. A jakoby čekaly na povel, začínají kvést další. Včera jsem si všimla stromů co květem připomínají třešně z jara. A v zelených dálkách občas zasvítí i jiná barva. Viděla jsem třeba stromy žlutě kvetoucí. A pak ty, hluboce vonící, jedinečné, vzácné, co je každý jejich květ jako malá víla. A ty vůně. Teplem těžknou a misí se s usychající trávou, padajícím listím a voňavými keři.
Na pláži si sedám do stínu pod zvláštní strom, dneska jsem od místního prodejce kokosů zjistila že je to mandloň a ukazoval mi jak se loupou jejich plody. Je to docela fuška vydobít jeden oříšek. Tak už budeme kromě otevírání kokosů doma louskat ještě mandle.
Taky jsem držela smutek spolu s dalšíma kokosovýma palmama a mandloněma přímo na pláži. Stala se tu totiž hrozná věc. Někdo ze sídla, hned ve stínu palem, jednu z nich naštípnul a ona pak ve větru spadla. A je tam ještě jedna, stejně zraněná. Hodila jsem kolo na zem a šla se hned podívat na tu spadlou chudinku a Američan co tam seděl na lehátku mi říkal, že to je práce majitele tý vily v pozadí. Že neviděl na oceán a tak si výhled zařídil. Bylo mi z toho zle. Lidi by měli sázet stromy a né je kácet kvůli svý pohodlnosti.
Ten stejný den jsem ještě viděla umírajícího hada na pláži. Vyvrhlo jich to ráno moře spoustu. Prý po svítání místní lidi chodili a uklízeli od nich pláž.
Ochladila se totiž voda - hodně! A tohle jsou tropický háďata. V náhlé zimě nedokážou žít. Prý chodí na břeh umírat v tuhle dobu každý rok. Voda je studenější protože začalo hodně foukat. V kuchyni občas lítá vzduchem krabička od čajů a kutálí se plastové krabičky, oblečení co sušíme na zábradlí se vznáší a práskají dveře. No a když jdeme surfovat, z Toma je rázem lednáček a klepe se. Tak si včera na surfování oblékl wetsuit. Ještě, že jsme je prozíravě vzali s sebou.
Nemějte strach, ty hadi jsou sice jedovatí ale člověka nikdy nekousli. Mají malou pusu, prokousli by leda tenkou kůži mezi prstama. Občas mě mrazí, když si představim, co všechno v tý neprůhledný vodě kolem mě může být. Ale lepší, je na to nemyslet. Domorodí surfaři jsou ve vodě celý život a nic se jim nestalo. Stejně tak by se člověk mohl bát že ho ve městě srazí auto nebo ho někdo přepadne. A taky nejsme zavření doma, když se náhodou ve městě vyskytneme, no ne?
Pro zlehčení situace jsem si celý minulý surfování notovala - "zlatý hadi, zlatě kadí, nepoznáš co je had a co ne, je to tak záhadné" (mimochodem nemáte někdo tuhle mojí knížku od Petra Nikla?)
Kokosy, jo to nás baví. Občas se vypravíme s 30ti litrovýma batohama na výlet po pobřeží a sbíráme, co popadalo ze stromů. Udržujeme si doma slušnou zásobu.
Kokosová voda, to je to nejlepší pití. I google si to myslí. Nejčistčí voda co může být. Než se do plodu dostane, projde rostlině vlastními filtry a tak je sterilní. A jak je slaďoučká, a přitom neobsahuje cukry. Má dobře vyvážené minerály, hodně draslíku, hořčík, sodík a další super látky, enzymy a tak. Je výborná na zahnání žízně. Používá se při dehydrataci, má totiž vysoké množstvé elektrolytů, které jsou pro hydrataci těla nezybtné. Má detoxikační schopnosti, je to skvělý izotonický nápoj pro sportovce. No prostě zázrak. Pijte kokosy!
Tady jsou kokosy zelený i oranžovožlutý.
Pod kokosovýma palmama ale neradno sedět. Kdyby vám jeden takový prásknul na hlavu, se zlou se potážete. A přesto vidím lidi jak mají celodenní piknik a nad hlavou se ve větru pomalu komíhá kokos větší než jejich hlava.
Kokosy jsou plný překvapení. Občas nějaký otevřeme a je v něm zkažená voda, občas tam ta voda vůbec není. Někdy je zase po okrajích už vytvořená vrstvička kokosový dužiny, z tý si pak děláme zmrzku (kokosová dužina rozmixovaná s ledem, mňam), přidáváme jí do smoothie, nebo na pánev k rýži.
Hned si půjdu jeden kokos rozseknout. Na závěr ještě přidávám fotky stromů a nás z víkendového výletu po okolí.
No comments:
Post a Comment