Pohádková pláž. Představování zvířátek pokračuje

A tak už jsme měli na prosklených dveřích od balkonu a následně i v pokoji na steně ještěrku. Už je, dá se říct, napůl ochočená. Komáry občas přijde lovit i žába. Tak třeba se z těchto dvou predátorek stanou kámošky. Do odtoku sprchového koutu se zase přišla osvěžit hráškově zelená prarosnička s vykulenýma očima. Dalo by se říct, že už jsme přírodou otrkaní a nemůže nás nic překvapit?

Nedalo! Postupně totiž objevujeme další říši, Říši hmyzu. A ikdyž jsou její zástupci velikostně menší (no věru né všichni) o to výraznější budí emoce.
Tak třeba, začali nám bez varování padat ze stropu na hlavu brouci. Velký brouci. Tom je na to docela háklivej protože ho takhle jednou štípla vosa cestou do Normy. Z toho vzniklo trauma - no není divu, když má člověk vlasy přes celej svět a motá se do nich bodavej hmyz.

Jednou k večeru, zrovna jsem vařila večeři, začal můj skřítek panicky volat mý jméno. V kurdlině mu uvíznul brouk s velikánskejma tykadlama. V první chvíli jsem si myslela že to nejsou tykadla, ale nohy a že tam někde, v hloubi vlasů, je ještě končetin dalších šest. A to by znamenalo jediné - seznámení s tropickým pavoukem. Vyrazila jsem zvíře pepřem a při couvacím manévru jsem málem srazila ze stolu notebook. Dobře to dopadlo. Panika i počítač to ustáli. Zavřeli jsme se v pokojíčku a hlídali jsme všechny skuliny - potenciální vchody pro dobyvatele vlasů.

Dneska proběhlo seznámení další.

Hned u dveří na záchod se podivně pohybovala tahle bytost. Říkáme jí Lístek. Asi je to kobylka, ale jak je nadhmyzácky obří! Má tak 6 centimetrů. A láká jí světlo. Naše dveře nejdou pořádně dovřít, tak snad se tou škvírou neprotáhne. 

No, zkrátka zvířátek jsme za poslední dny viděli spoustu. Hlavně během nádhernýho sobotního výletu za pohádkovou pláží. Ale o tom až za chvíli. Nejdřív vám představím další krasavce co jsem je cestou stihla vyfotit. 

Jako prvního, jsme potkali tohoto chocholatého papouška s nádhernýma modře lesklýma křídlama, černou stužkou kolem krku a královskou korunkou. Byl tak blízko, nechal se skoro krmit z ruky v krokodýlí zátoce. Měl kolem sebe ještě dva kamarády a štěbetali asi o tom kde zase je ta krokodýlí rodina.

Dále, cestou přes kamenný moře jsme viděli tyhle zvláštní slanovodní slimáky. Byli různobarevní a ve vodě maličko svítili. 

Kolem nohou nám běhala spousta spoust krabíků, utíkali po stříbrem protkaným černým písku na snad nejnádhernejší pláži, co jsem kdy byla. 

Pláž se jmenuje playa Carbon a už dlouho jsme se na ní chtěli vydat. Máme totiž jídelní stůl vyrobený tak, že je pod průhlednou skleněnou deskou ukázka písků a mušlí z různý pláží v okolí. A tahle důmyslná barevnost nás lákala u každýho jídla dne.

Pláž, je ale přístupná jenom když je odliv a tak se nám příležitost jí navštívit naskytla až teď v sobotu. Právě včas, abysme se tam stihli alespoň ještě jednou vydat, dokud bydlíme blízko. Tohle místo za to vážně stojí.

K spatření je tu kontrast uhelnýho písku a barevných mušlí. Každej dílek země by se zde dal donekonečně prohlížet o obdivovat. A tak jsem se loudala a chtěla jsem si to všechno očima vyfotit a zapamatovat. Bylo to místo zrozený pro pohádkovej příběh. Možná, že pohádky odtamtud pochází a pak poletují světem a čekají, kdo se jich nadechne a chytne ho nutkavá potřeba příběh vypovědět. Budu čichat vzduch a třeba se mi v myšlenkách zformuje svět imaginace. Svět možná i trošku strašidelný, našli jsme tam totiž mimo jiné i tuto kamennou strukturu, co z ní s trochou fantazie byla hned obrovská pavoučí síť.

Tam kde opticky končí pláž, živelně bují prales. Lijánovité porosty propletené s fialkovými kvítky. V lehkém oparu vznášejících se vodních kapek poletují vážky. Celé společenství vážek. Všude kolem nás, v tom nevídaném písku, se líně povalují vyplavené giga úlomky mušlí a ulit. Někde hlouboko pod vodou jsou takové lastury třeba celé, neponíčené přílivovýma vlnama a žijí v nich úctihodní měkkýši.
V nepřeberném množství barevných kamínků a mušlí - probírat je bylo jako přesýpat z ruky do ruky roztodivné korálky - si mě na první pohled našel jedinečný duhový kámen a tak slavnostně začalo pro mě tak typické, avšak tentokrát statečně odkládané, sbírání pokladů. 

Taky jsme našli kamennou mapu nakreslenou oceánem. Nerozumněli jsme jí, tak jsme jí tam nechali pro další hledače pokladů.

Výhledy na oceán byly ničím nerušené. Na pláži totiž nikdo nebyl. Jediný lidi co jsme potkali, byla potápečská rodinka co odešla záhy po našem příchodu a pak kluk co plaval nahatej spolu se svými dvěmi psi. Obědvali jsme tortily s rajčatovokukuřicovým salátem a papáju s melounem.

Když jsme nedávali pozor, Kukča vyskočil z batůžku a hrál si na to že je námořník a má vlastní velrybu. Asi zapomněl že se nemůže namočit. Tak jsme rybce společně zamávali a slíbili jí, že brzo přijde vlna a vezme jí s sebou do oceánu. Okolo 11, začalo totiž slunce pálit tak, že se z toho motá hlava a tak jsme se začali přiopilý horkem vláčet s kolama zpátky. 

Cestou se Tomův bycikl záhadně vzpříčil a i když to byl nakonec jenom spadlej řetěz, chvíli jsme si mysleli že se kolo nějak celé polámalo. Jeli jsme zkratkou pralesem, před náma se míhaly a utíkaly ještěrky a já jsem se radši moc nedívala kolem sebe, v tom chroští člověk nikdy neví, co kde číhá. 

Zkratkou jsme se dostali zazadu zpátky na playu Ventanu, což je pláž hnedka vedle playa Carbon (tý uhelněstříbrný kterou jsem si tak zamilovala) a zároveň vedle playa Grande - což je zase ta pláž kam chodíme surfovat. V krokodálí říčce si tam bezstarostně hráli děti. Rodiče je měli víc na dohled než kdyby byly ve vlnách oceánu, ale stejně mi to přišlo pošetilý. Možná mám hlavu plnou strachopudů a jsem úzkoprsá, ale vedle cedule jako je tahle - my to přišlo jako maličko zbytečnej hazard. 

Vraceli jsme se zpátky, tím poledním sluncem celý zchvácený a vítr z jízdy nás krásně osvěžoval. Po cestě jsme nasbírali zase pár kokosů. Ke konci kokosový cesty jsme sebrali ještě dva krásně oranžově zbarvený co jsme hned z rána našli na pláži a schovali jsme si je do vysoký trávy. Pak už jen pár zatáček a byli jsme doma. Bylo teprve poledne. Někomu den možná ještě pomalu ani nezačal a naše sobota už stihla být výjmečná.

Příště vám představíme novýho člena rodiny - board co si Tom před pár dny pořídil a taky trochu teorie jak to vlastně s tím surfováním je.