Z Říše Inků

Cusco

město jako žádné jiné

Centrum dávné říše Inků odkud vedly v patnáctém století 4000 kilometrů dlouhé cesty napříč Andami

Město schoulené v údolí mezi vysokými horami

Ve výšce 3500 metrů nad mořem tu stojí moderní budovy postavené na základech inckých kamenných zdí

A v centru je v uličkách schováno na jedno město příliš mnoho

tolik kolik snad jenom Cusco zvládne unést

Necelých 100 kilometrů odtud jsou nejslavnější ruiny na světě - Machu Piccu. A i jen v rámci blízkého okolí je tolik památek že je za týden všechny neobjevíte. Cusco je obklopené ruinami inckých pevností, a v blízkých lesích jsou ruiny rituálních míst a chrámů.
Cusco hýří tajemstvími a jeho atmosféra umí být neskonale magická.

Také je to ale to nejvíc turistické město co znám. V centru vám na každém rohu nabízí pouliční prodejci čepice, ponožky, svetry, cigarety, lízátka, propisky, masáže, marihuanu, tradiční psychadelické přírodní medicíny, limonády, churros a kýčovité obrazy - jejich prodejci jsou obzlášt dotěrní a je nejtěžší je setřást, taky jdou ale snadno poznat, všichni nosí ty stejné kožené desky.

Po pár týdnech mě to pouliční dotírání zmohlo natolik že jsem začala sama na ulici prodávat květinové věnce. A už jich je pět ve světě.

.

toulat se úzkými uličkami

stoupat po prudkých schodech

popadat dech

okukovat pro turisty oblečené dámy v tradičních kostýmech s dvoutýdeními ovečkami na klíně

a představovat si že to jsou dávné princezny Mraků

pít čaj z koky

chodit na trh přes celé město na čerstvě vymačkanou pomerančovou a třtinovou štávu

a na jídlo za pět sluncí

povídat si s chudými prodejkyněmi svetrů

hledat nejlepší veganský restaurace 

(rajčatová aztécká polívka s čertvým avokádem ve Vegan Temple a sobotní meníčko v KarmaSutře)

ochutnávat drahý píva 

levný číči (chicha je tradiční fermentované peruánské pití na bázi kukuřice a guinoi)

vyzkoušet dvacet druhů čokolád

o víkendu na blešáku probírat odstřižky ponč na desky novýho deníku

sehnat fabercastel vodovky za 3 slunce

nakoupit plnej pytel levných punčocháčů a svetrů pod a nad mý tropický šaty

facinovaně hledět na domorodé ženy co mluví spíš kečuánsky než španělsky

a pletou složitě vzorované náramky

A nebo se toulat po hřebenech hor

hledat stopy dávné civilizace

dotýkat se kamenů

matně tušit významy zakouřených jeskyní

obdivovat a trochu se děsit dokonalosti zdí z přesně opracovaných kamenných bloků

větších než jsem já

Hladit si v kopcích oslíky

a dojímat se nad lamama co srandovně hýkaj a jsou nervozní když se k nim člověk moc přiblíží

Klepat zimu, spát ve třech vlněných ponožkých a pít čaje jenom dokud jsou horké.

vybírat si z patnácti druhů brambor ty nejlepší na polívku

chodit na palačinky s marmeládou z mochyně

k snídani si vařit poctivé pravé kakao 

a jíst jahody co vyrostly kousek od Machu Piccu

 sledovat stíny mraků kreslících na kopce proměnlivé obrazce

koupat se jenom výjmečně 

protože teplý vody teče málo

v kuchyni poznávat lidi z celýho světa

a dojídat jejich máslo protože všichni se tu jenom mihnou zatímco my tu žijeme

každý ráno zdravit Sofii, modrožlutého papouška

který tu bydlí (ale né v kleci, chodí si na volno, ale většinu dne prosedí pod slunečníkem a jí jenom ty nejlepší banány a slunečnicová semínka)

číst už druhou knihu od Paula Coelha ve španělštině

a stejně nerozumět když se domorodci rozohní a slova splývají ve věty

kámošit se s dredatejma prodejcema kamínkových přívěšků

vyprávět si o životě s paní co vyrývá tradiční příběhy na šperkovničky z minidýní

zasněně hledět v hrbolatý horizont 

a u chrámu Měsíce si představovat jak asi Inkové vnímali svět

tolik se toho přece nezměnilo

říkám si sama v horách

 rostou tu pořád ty stejné keře

stejní malincí ptáčci zpívají když vychází slunce

posvátné kameny 

prameny

hory 

stojí

jenom lidi jsou tu už docela jiní

vlastně trochu stejní jako všude jinde

ale to už je kříž naší moderní doby

která smývá rozdíly mezi kulturami