Kostarika v deníku. Poslední díl. Putování pralesem na vlastní pěst

✭

Houpeš se v síti, usínáš.
Já sedím na prkenné podlaze.
Je půl deváté večer a čekáme na postel, na matraci, no možná to bude karimatka, nevíme.

✭
Je pátek
 dneska po obědě jsme vyrazili do džungle
na dnešní noc jsme si vyhlídli spaní dvacetpět kilometrů daleko
podél pobřeží, skrze prales
v hostelu jménem Jaguár Jungle
o kterém se na internetu píše že je to nejodlehlejší
nejvíc remote hostel v celé Kostarice.

Místo, kde je na denním pořádku vidět z kuchyně tapíra
v trávě dvoumetrového hada
a tak vůbec
zkrátka opravdická divočina

nikam jsme cestou nespěchali
kam taky hnát když všude kolem nás se toho tolik dělo

když bylo pět odpoledne, byli jsme teprve u řeky Rio Claro kde stála cedule s píštalkou

"Kdo potřebuješ na druhou stranu, zapískej. A přijede převozník."
Nojo, ale pískáme a nikdo nikde.

Byli jsme nervozní.
Příliv vrcholil
hrdlo řeky splývalo s břehem oceánu
jiná cesta na druhou stranu nebyla
a my jsme potřebovali jít dál.

Tyhle řeky mohou být plné krokodýlů
obzvlášt když ústí do oceánu,
brodit jsme se rozhodně nechtěli.

A tak nezbývalo než pískat znovu a znova

Konečně si nás všimli.
dvě holky a kudrnatej kluk nám mávají z druhého břehu a jedou pro nás

V šest hodin už je tma a bydlení u tapírů bylo ještě daleko
domluvili jsme si tedy spaní na dnešek tady.
Za deset dolarů pro oba, krása

Akorát ještě nemáme postel.

Pán a paní u kterých bydlíme žijí jednoduše
v plechovodřevěném domečku na břehu oceánu

Zachraňují želvy.
Chodí hledat vajíčka na pláž
a když nějaká najdou, dají je do bezpečí kde se mohou bez hrozeb vylíhnout.

Ricardo má velký želví srdce, dělá to takhle už 42 let.

Dvakrát denně, v šest ráno a v devět večer jde na průzkum.
A ikdyž nenajde vajíčka posbírá alespoň všechny odpadky co cestou potká.

Věří v opravdovou Pura Vidu a byl první komu jsme jí věřili my

✭

spali jsme v úplném tichu a v absolutní tmě
jen venku burácel oceán
šumely břehy
a třpytil se měsíc

✭

Ráno nás Ricardo vzal na projížku lodí k jeho tajnému místu
k v pralese skrytému, několikastupňovému vodopádu

Dobrodružství začalo tak že jsme měli skočit do řeky Rio Claro
jo, do té stejné řeky do které jsme včera odmítali byť jen smočit kotníky.
inu, životní paradoxy
Skočila jsem ale přišla jsem si trochu mimo kontrolu
že poslouchám tady pána kterého sotva znám a né svojí intuici.

Nakonec výprava skončila úspěšně,
bez ztrát končetin
akorát jsem si o skálu kterou mi Ricardo poradil podplavat rozrazila čelo

✭

Našel jsi mi pralesní houpačku uvázanou z lián
splývala se stromem
a na druhej pokus už mě unesla

✭

jsme jako listy
chvějeme se ve větru
žijeme náš individuální sen
aniž bychom si všimli
že máme též poslání s dalšími listy

tvořit strom

✭

zvířata žijí svobodně
my žijeme v pohodlí

sledují jen svojí přirozenost
my potřebujeme mít v plastovém obalu všechno nadosah

možná moknou
ale umí načnout kokos a vylousknout mandli

dokáží se najít
aniž by si telefonovali

zvířata žijí svobodně
my žijeme pohodlně
a zmateně hledáme svojí ztracenou přirozenost

✭

moje nejoblíbenější kino je kino VÝHLED
.
západ slunce
rozcuchané palmy
nebe jako malovaný
vlny vypadaly jako sníh

✭

prostředí kde nic obyčejné není
kde jakoby se život narodil
princip všeho - planety
harmonie cyklu přírody

✭

na kraji propasti
zasypaní vlastními bludy
laskavé co prěvládá
nás jako vír
vytáhlo a spojilo

zase o píd silnější
srkze nepohodlí rosteme
díky variabilitě světa krystalizujeme

plánujeme
a sníme
s otevřenýma očima

naše sny jsou nadosah
jenom je pojmenovat

žít opravdu to co si přeješ je náročnější než o tom snít
překonávat překážky
a
stále udržovat bdělost voleb okamžiku

✭

v sobotu jsme po vodopádové seanci pokračovali dál
skrze nekonečnou rozpálenou pláž San Jonsesito a vibrující prales

večer jsme konečně došli do hostelu Jaguár Jungle

spali jsme v netopýřím doupěti

v neděli ráno jsme se prošli soukromým lesem
prorostlým mravenčími katedrálami
provázela nás rodina tukanů

a
po obědě jsme počkali až bude po dešti

a přijede pro nás lodní taxík a odveze nás zpátky do Dračí Zátoky

✭

jsme zpátky
jako bychom byli pryč
z virtuální bubliny lidského světa
mnohem delší dobu než nepřetržité tři dny
.

tyhle výlety jsou vždycky  intenzivní

nakonec nás to posílilo

zvládli jsme to spolu

✭

v pralese prapůvod

ztrácet se v detailech
ve strukturách

topit se očima ve ztracené obloze

ve vysokých stromech

v listech bromélií co kvetou tak prazvláštně

v pralese pradávné principy
cyklus života
koloběh přeměny
na dosah od podstaty tolika pravd
zapomenutých příliš hluboko
v labyrintu společnosti se snadno zapomene na prapůvodno
zato
v pralese
křičí
existuje

klid kruhu
dokonalost jednoduchosti
princip života
nádech. výdech
koloběh proměn
hmota kmitající
ve strukturách
.
mizející zprávy
viditělně skryté
.
jsme prach hvězd
jsme všechno a nic
.
odnikud nikam daleko
odevšad všude blízko

ve vteřině pozornosti
obsáhneš se v prozřetelnoti
všechno dává smysl
to je fajn
i když další chvíli už zase všechno smysl postrádá