Tuesday, June 12, 2018

Kostarika v deníku. Část třetí : Momenty a vzpomínky

momenty. chvíle chycený do sýta slov. vzpomínky





venku se blýská
kape
a žáby blátem skákají
kvákají
brouk s krovkama nám lítá nad postelí
bzučí
listy pijí
.
potkali jsme krokodýla
.
vodil jsi mě za ruku
.
vlny tu skoro nejsou
.
vybíráme pozemek snů
s vratkejma základama
s potenciálem zahrady
výhledu
a veškeré budoucnosti
.
 dvě piva jsou příliš





zapadá slunce
nebe s každou chvílí mění svojí tvář
prales šumí hučí vrkotá
a já vyňatá z toho všeho
roztěkaně kontroluji sociální sítě



klidně necháváme zmrzlinu tát
vzduch je čistej
od bouřek jasnej
nebe svítí
taková bílá že z ní bolí oči
nepřehlednem stromů se míhaj motýli
 pestrobarevní ptáčci
sem tam se snese k zemi vyprahlej list
.
směju se sama sobě
když si spletu list s motýlem a nebo motýla s ptákem
.
les šveholí
šumí
třepotá se vzduch životem
.
listy
veliké silné a mocné
.
těžké vůně
mix vlhkosti zralosti a tíže tepla
odér země znásobenej tlakovou níží mraků








žahla mě meduza
vláknité hilo de oro
strašidelná chvíle
obličej v jednom ohni
.
užívala jsem si svůj svět na pláži
našla jsem červený pírko od ara papouška
malinkou krásně barevnou mušličku
obroušenej kamínek
kousek keramiky
a nádherný dřívko

poklady pokladů
.
prales. listy. zelená změť. a vlny odpočinku
hluboký klid. smíření a štěstí
a pak
jsem se zapletla do chapadel





dneska jsem šla bosá červeným blátem
malovala jsem hlínou a hrála si na hrnčířku



maluj očima
sleduj křivky
prohlížej si barvy
a obdivuj přírodu
dokonalost je v nedokonalosti
nedokonalost je v dokonalosti
všechno se děje zároven
jenom nikdy není

tehdy se neděje nic





v úplném bezvětří tráva tančí
cítí snad vítr co já ne?




prší
v písku stopy kapek tvoří krajinu

brázdy
ve kterých krabi poustevníčci spěchají
do úkrytu

vlny dovádí
škoda že nedohlédnu
na hladinu
kde se kapka nebe s kapkou moře schází
jak spolu splyne nebe s oceánem v dlouhých vlasech tropického deště

prší

kapky kloužou po rozeklaných listech
zelená tak jasně září
i vzduch je na chvíli skoro svěží
ale spíš je pořád těžko
vždyt obloha na nás padá
nebe se kácí
v provázcích se snáší




všechno je jen na chvíli
na chvíli různě krátkou
pominou krásy. stanou se jinou
pomíjí ale nikdy nepomine
proud přeměn

jak je krásná tahle chvíle
v hudbě deště orchestr moře
duní. šumí. burácí.
zatímco všechno se děje
všechno se navrací
.
znovu se stává





probouzet se křikem papoušků
v zahradě kde rostou květiny
s listy co by schovaly mě
celou do své spirály
.
života v rozpuku



proč vzpomínat na včerejší vlny
moře je dnes úplně jiné
.
jako vracet se k minulým chybám
které by mohly být minulé
kdybychom jim dopřály svobodu
.
chytáme se beznaděje
tonoucí v nových příležitostech




 ztraceni v labyrintech vyježděných kolejí
zapomínáme že naše evoluce je o transformaci mysli
nepotřebujeme se kamuflovat
jako brouk co vypadá jak list
k našemu přežití je potřeba
vnitřní přeměna



No comments:

Post a Comment