EphemeralReality: Kostarika v deníku. Část čtvrtá. Dobrodružství

O výletech. Za mořskou želvou a rodinou delfínů. A o první pouti džunglí.

✭

nádherná neděle
přenádherná
vlastně dokonalá
byli jsme spolu od rána až do chvíle kdy ji usnul
ráno jsi se hodně těšil a zpíval jsi u snídaně
když jsme čekali na loďku našel jsi na stomě veverku

pak jsme lítali nad hladinou
vítr nám foukal do vlasů
bylo nekonečně modro a širokej obzor nikde neměl hrany
čistilo to duši
provětrávalo mysl
.
viděli jsme delfíny
ve chvíli, kdy se objevili nad hladinou
něco ve mě se začalo smát
přijde mi že delfíni jsou čistá radost vyextrahovaná do bytostí
.

plavali jsme se želvou
moudrou a klidnou
našel jsi jí mezi korálovými útesy
vůbec se nebála
dokonce se k nám přišla nadechnout
bylo to krásný
.
taky jsme viděli ara papoušky na pláži louskat mandle
krákali a slupky házeli na zem
bylo ti smutno že s sebou nemáš foťák
promiň
.
opuštěnej ostrov
vyhlídka
krajkový listy
detaily
neskutečný svět skutečné přírody
.
fascinoval mě ten zvláštní nedotčenej les
s posvátnými obrovskými stromy
neobjevená místa
v zarostlé džungli
.
obědvali jsme na pláži
.
a když jsme se vrátili byly černé mraky jen nad Dračí Zátokou
spěchali jsme před deštěm
.
vzduch se pročistil
a nebe se projasnilo
.
volala jsem s maminkou
měla borůvkový nehty a zvládla řídit sama až na chalupu
.
přiletěl tukan a ty jsi si ho štastně fotil
a pak jsi vůbec všechno fotil
lezl jsi na stupínek a hledal jsi papoušky na tom největším stromě
.
na terase jsme jedli na střídačku zmrzlinu s ovocnou mísou

připadala jsem si jako královna
tak dobrý to bylo
a tak krásně jsem si odpočinula

✭

prales je neskutečně intenzivní

pořád v pohybu

v přeměně cyklu

každý tu má své místo

a nikdo se pořád nebojí

i když zrovna
možná
má proč

obloha byla uplně černá
odrážela se na hladině

a pak když pršelo

tak byl zase nad hladinou tenoučkej povlak mrholení

jak se kapky tříštily o vodu

tvořila se mihotavá tenká linka mlhy

nebe na zemi

kolíbavě jsme se potáceli okolo čtyř tisíc let starého pralesa

hned jak jsme vystoupili z lodi
viděli jsme tapíra

šel si po pláži
okusoval keře a stromy

viděli jsme krásné pralesní pávy

motýly, co se zrovna vylíhli a nastavovali svý křídla
zmuchlaný a mokrý

proti deštnému pralesu kde je slunce vysoko
a
možná příliš daleko

malinkaté kajmany

a mravence co souzní s akácií

starají se o ní a čistí jí

bydlí v jejích trnech a pijou nektar z květů

dokonalá symbioza

taky

růžového prehistorického ptáka s placatým zobákem

ještěra co se mu říká Jesus Krist protože umí běhat po hladině

✭

když jsme se vraceli
všechno mi dávalo smysl
svištěli jsme
nad hladinou moře
které měnilo svůj lesk podle nálady mraků
podél pralesa
nekonečného zdroje inspirace
kde je život na každém kousku nahuštěný, přítomný a dokonalý

za dva dny jsme viděli tolik zvířat
stromů
mravenců

jenom o vůních by se dalo napsat básnickou sbírku
a přesto tak často ani nevíme že dýcháme
.
stromy mohutné
prastaré
mocné
moudré
maniakální

mraveniště neskutečných rozměrů
všude pod našima nohama mravenčí mafie
.
termití hnízdo co spadlo z oblohy
termiti jsou zvláštní
staví si svůj domov na větvích kterým nejdřív vyhlodají dřeň
po staletí, tisíciletí
stále stejná strategie
finální zrady
.
všechno, co se v pralese děje
má nějaký smysl
většinou jde o setkání
.

potkali jsme zvláštní motýly s velikou hlavou
kteří když tě počůrají
spálí ti to kůži