Salkantay trek po vlastní ose. Šestidenní putování na Machu Piccu. Přípravy

Na Machu Piccu se můžete dostat několika způsoby. Nejsnazší, nejrychlejší ale pro nás taky nejméně zajímavá možnost bylo vzít vlak (a nebo jedenáckrát levnější variantu - colectivo) z Cusca přímo do Machu Piccu pueblo (někdy se mu také říká Aguas Calientes) což je podhradí posvátné hory a další den jít (a nebo vyjet autobusem) nahoru na Machu Piccu a odpoledne se třeba ještě stihnout vrátit zpátky do Cusca. Hotovo. Jeden ze sedmi divů světa odbitej ani né za jeden víkend.

Po příletu do Peru jsme byli nedočkaví Machu Piccu akutně vidět a tak se tahle možnost zdála zezačátku jako celkem relevantní. S tím že na Machu přece můžeme jít několikrát a vícedenní putování pěčlivě naplánujeme. Do víkendového druhu plánů se nám ale několik týdnů po sobě něco zamotalo.

Jednou to byly oslavy slunovratu Inti Raymi které jsme nechtěli prošvihnout, pak výprava k ruinám do Pisaqu dokud nám platil desetidenní turistický lístek po památkách, víkendové protesty na trati které nám znemožnily cestu, další týden únava..

.. až jsme se dostali do bodu kdy nám představa pouhého víkendu přestala dávat smysl.

Navíc by to ani nebylo v našem stylu. Příliš snadné, jednoduché cíle nás ze zkušennosti moc nebaví, radši si výhledy zasloužíme, mají pak tak nějak větší hodnotu.

Andy jsou nádherné hory. Jednodenní výlety po kopcích od Tambomachay ke Cuscu nám nestačily, naopak nás nadchly k tomu užít si místní hory víc a těšili jsme se až budeme celé dny v horách pryč od zmatků města.

VÝBĚR TRASY

Už možná na Kostarice, nebo snad ještě v Nicaragui, když se naše návštěva Peru začala rýsovat jsme  začali hledat informace o Inka trailu. To je ta nejslavnější trasa co na Machu Piccu vede. Taky ale stojí nesmyslný peníze (minimálně 14000 Kč na jednoho za 4 dny cesty?!), bez průvodce není možné Inca trail absolvovat a větsinou jsou půl roku dopředu vybookované termíny...
to stačilo aby jsme o tuto variantu ztratili zájem.

Hledali jsme dál až jsme se zorientovali v terénu a okolí a našli jsme že kromě Inca trailu existují také méně známé trasy které k Machu Piccu vedou. Tůra okolo hory Salkantay, trek Laras, Choquequirao, nebo Vilcabamba trek. Možností bylo tedy hned několik.

Choquequirao vede okolo velkolepých ruin, které jsou nejen svou strukturou ale i osobností přirovnávané k Machu Piccu. Citadele Choquequirao se přezdívá "sacred sister of Machu Piccu". Je tam ale mnohem méně turistů a tak je energie místa možná dokonce silnější. Cesta je to na 9 dní a tolik času jsme bohužel nemohli tůře věnovat. Trek Laras končí ve vesnici Ollantantaybo což je ještě 4 hodiny jízdy vlakem od Machu Piccu...

Při detailnějším zkoumání  ostatních možností se Salkantay stále víc a víc lesknul a stával se favoritem. Líbilo se nám že po cestě uvidíme tyrkysové ledovcové jezero, a reportáže ostatních slibovali fascinující proměnlivost krajiny, kopec před finálem byl prvním místem kde uvidíme Machu Piccu a když budeme chtít dojdeme po svých až na místo.
Variabilita terénu, nádherná příroda a cca pět dní na cestě znělo dohromady jako ideál. A tak bylo rozhodnuto.

Na Salkantay trek jsme se vydali zhruba po měsíci v Cuscu.

NA KOLIK TO VYJDE?

Mezitím, několik lidí kteří s námi bydleli na airbnb, Salkantay podnikli pod některou z mnoha agentur které v městě nabízí výpravu s průvodcema. Vždycky pak ale po návratu mluvili o tom jak byla cesta náročná a chválili hlavně jídlo.
Po pravdě mě osobně už jenom představa že jdu ve skupině, kde někdo jinej určuje tempo a čas na odpočinek dost stresuje. Něco takovýho by pro mě byla spíš noční můra. Na poutích mám ráda právě tu svobodu. Naštěstí to s Tomem cítíme stejně a ani možnost toho že nám koně tahají batohy a škrábeme se po horách nalehko nás nelákala, spíš naopak. Batohy k horám patří.
Cena čtyřdenní výpravy se skupinou je ještě ke všemu několikrát dražší. Na jednoho by tenhle výlet do přírody vyšel minimálně na 8000 Kč.
My jsme byli v terénu 10 dní. V Machu Piccu pueblo jsme spali v luxusním hotelu s obrovskýma snídaněma a s výřivkou v ložnici a za celou dovolenou se vším všudy jsme zaplatili zhruba tolik kolik by stály jen ty čtyři dny s průvodcem. Na spoustě věcí šlo ještě ušetřit.

Po cestě jsme si kupovali na pití balenou vodu jelikož jsem týden předtím měla střevní chřipku a bála jsem se aby se mi to nevrátilo. Všude po cestě ale proudily průzračné horské prameny a s filtrem nebo s čistícíma tabletama se podle mě není čeho bát. Ve městě jsme si dopřály luxusní hotel a strávili jsme tam tři noci, ale dalo se sehnat bydlení obyčejnější, třikrát levnějí. Poslední úsek, z a do Hydroelektriky jsme nakonec jeli vlakem (snad nejdražší vlak na světě - 40 minut stojí 600 kč na jednoho. Ale spousta lidí, úplné davy chodí okolo tratě, to je další bod kde se dá výrazně ušetřit. A kdo přijede s vlastním vybavením a nepotřebuje si stan a spol půjčovat, má o další výdaj míň.
Pro větší přehlednost přikládám ceny za nás za oba a jednotlivé položky. 1 sol =  7 korun

Ceník
zapůjčení stanu+spacáků+karimatek+vařiče a nádobí+bundy+kalhoty na deset dní = 300 solů
nákup jídla před cestou: energetické tyčinky (moc se tu nedají sehnat, našli jsme jen předražené, ks za 10 solů), sušené ovoce, oříšky, těstoviny, instantní polévky 70+30+20 = 120 solů
colectivo do Mollepaty = 60 solů
taxi do Soraypampy = 80 solů
cesta zpátky colectivem z Hydroelektriky do Cusca = 40 solů
zpáteční jízdenka na vlak z Hydroelektriky do Machu Piccu pueblo = 120 dolarů
campy - 20+10+20+10+10 = 70 solů
nákupy balené vody po cestě = 70 solů
jídlo, svačiny cestou =  110 solů
vstup na Machu Piccu = 240 solů
bus nahoru a dolů z Machu Piccu = 48 dolarů
bydlení v Machu Piccu pueblo = 90 dolarů/noc
dvakrát vstup do horkých pramenů = 80 solů
jídlo v Machu Piccu v epesních restauracích = 360 solů
1530 soles + 438 dolarů = 10500kč + 9670kč = 20172 kč
10 dní za 20172 kč po vlastní ose, versus 5 dní s průvodcem za 16000 kč

Celková cena pro dva za desetidenní dovolenou kdy jsme si poslední dny dopřávaly luxusní bydlení, jídlo a chodili jsme se vyhřívat do léčivých pramenů je podobná jako cena za 4 denní sumu co zaplatí člověk ze skupiny. Pokud bychom místo vlaku šli kolem trati a bydleli jsme v Machu Piccu pueblo skromě někde v dormitorii nebo levném hostelu a nechodili jsme do vyhlášených restaurací byla by cena dokonce levnější. Šli jsme v klidu ve svém tempu, zažili jsme autentické chvíle s domorodci z hor...
Všem bych doporučila jít bez průvodce. Vyplatí se to.

FINÁLNÍ PŘÍPRAVY

Před cestou jsme prostudovali několik článků od cestovatelů kteří cestu šli taky na vlastní pěst a popisovali tůru den po dni.

V kufrech s sebou nevozíme kromě vysokohorských bot žádné kempovací náčiní, naštěstí je ale Cusco na tyto okolnosti výborně vybavené. V centru města v calle de Procuradores je několik půjčoven kde mají dostupné všechno, od pohor, přes péřovou bundu, rukavice, kalhoty, vařič, hrnec a příbory, stan, karimatky i spacák. Všechno tohle jsme sehnali u jednoho pána.

CO JSME SI VAŘILI DOBRÝHO

Jídlo z výpovědí ostatních stačilo mít na dva dny. My jsme měli pro klid v duši trochu bohatší zásobu. Těstoviny, rajčatovou omáčku v sáčku, čínské polívky, půl kilo parmazánu, ovesné kaše, energetické tyčinky, sušené ovoce a oříšky a pytel koky.
(typ - zjistili jsme že mít s sebou dvě palice česneku, zázvor, citron a med - ale hlavně ten česnek je esence zdraví. Dochucovali jsme jím každou čínskou polívku a bylo nám hej.)
Půlkilový parmazán byl bájo zdroj proteinů a k snídani jsme si dělali vymakané kaše se sušeným ovocem a s oříškama. Oproti poutím v Japonsku které jsme absolvovali bez vařiče a kde jsme před nejnáročnějším výstupem křoupali mrkve, jsem se v Andách díky všudypřítomné možnosti teplého čaje a jídla cítila jako princezna.

A JAK JSME SE NEZTRATILI

Mapa hor nebyla v celém Cuscu k sehnání. V největším knihkupectví měli dost nepodrobnou mapu, spíš nahraní než k navigaci a v jednom horském shopu měli mapu aka větší papír absolutně bez detailů za 200 korun. Můj táta miluje mapy a tak jsem zvyklá na diametrálně jinou kvalitu informací a za tohle jsem nehodlala platit. Po ostřejším rozhovoru s prodejcem kterej se mi papír snažil vnutit jsem pyšně odešla s tím že naše tři offline mapy v telefonu nám budou stačit. Měli jsme staženou google mapu, mapy.cz a maps.me

Mapy.cz jsou boží protože ukazují vrstevnice, osvědčili se nám už v Japonsku a ani v Andách nezklamaly. Hodně mi pomáhá když si můžu uprostřed klikatících se serpentin otevřít telefon a přesně vidět kolik set metrů stoupání je ještě přede mnou. Jediné co mi chybělo bylo vidět kde je zdroj vody, jsem trochu aguaholik a nejistota pitného režimu mě stresuje. Během tůry jsme ale vždycky nesli dohromady maximálně dva litry a nikdy jsme neměli nedostatek. Horskými potoky byla trasa nádherně protkaná.

Když se terén v mapách.cz hodně přiblíží jsou tam vidět i všechny campy. Ty jsou dobře vidět i na maps.me
Google mapy jsme tentokrát moc nevyužili.
Nakonec mi ani moc nechybělo prohlížet si celkovou trasu na velkém formátu klasické papírové mapy. Trasa je celkem jasná a většinou se ani nedalo nikde špatně odbočit. Přesto nás překvapilo že někteří horalové co šli na vlastní pěst žádnou, ani offline mapu neměli.

A to by bylo o přípravách všechno, příště už už o samotném putování.

✭