Kostarika v deníku. Část první : Cesta

Z Nicaragui, kde týden před naším odletem vypukla demonstrace která stále graduje, jsme se na tři týdny přesunuli do pralesa jižní Kostariky.
Vrátili jsme se do Dračí zátoky, do místa v srdci pralesa, kde jsme se loni cítili jako doma.
Dá se tam dostat většinu roku jenom lodí, krokodýlí řekou lemovanou mangrovy. Cesta z ospalé rybářské vesničky El Transito v Nicaragui do zapomnutého kraje džungle Kostariky, který je tak z ruky, že ho většina turistů přeskočí, byl docela oříšek.

Ale my jsme byli dávno rozhodnutí. Na nějaké příště jsme nechali sopku Arenal, mlžný prales Monteverde i želví líheň v Tortugeru. Bahia Drake je totiž absolutně kouzelné místo. A my jsme se chtěli schoulit v jejím náručí, odpočinout si tam kde to známe a užít si divokou přírodu která nás loni tak okouzlila.

Na mandloně na břehu oceánu tam létají Ara macaw. Hrají si ve větvích a za hlasitého krákání louskají mandle a na zem padají hromady skořápek.

Na vysokém mangovníku hned vedle naší terasy se během poledne vyhřívají velikánští leguáni, zdrobněliny draků s dokonalou kresbou v tvářích a vzduchem se od rána do večera míhají pestrobarevní ptáci a motýli jako dlaň.

Na kompost v zahradě před kuchyní chodí aguti vybírat ty nejlepší odkrojky.

Ze stromu v zahradě padají zralá avokáda.

A na dozrávající manga přišly dvakrát opice, rodina Malp kapucínských.

A na zahradu občas přiletí i vzácná návštěva, Tukan hnědohřbetý.

Ze skleníkového efektu pralesa mi onemocněl notebook a probral se až tady, v mrazivém Peru.
Dojmy jsem si mezitím skládala do deníčku a do poznámek v telefonu. Tu je výsledná mozaika obrazů a vzpomínek. Střípky dnů, myšlenky utrhnuté z věčně proměnlivé mysli.

Seriál na pokračování.

Část první : Cesta 

poslední chvíle

dny ve spěchu

letenka do Peru

a nová, nová, pořád nová dobrodružství

nemáme stání

nemáme hnízdo

lítáme větrem

světem

a nevíme kam nás čas zavane

máme spoustu míst v představách, kam bysme jednou rádi

a tak nějak osudem či náhodou se pak vytahují jako z kouzelného sáčku

los. Výherní destinace

jak to zrovna přijde

jak to dává smysl

.

potkali jsme rodáky

vracejí se domů do Čech

na šeříky a kvetoucí stromy

na jaro

zatímco my ještě dlouho ne

je to trochu svíravý

i když snad víc krásný

někdy mě to plaší

a jindy roztáčí v kolech nespoutaného štěstí

emoce jako vlny

nálady jako počasí

myšlenky jako clony

dech který to má jediný všechno pod kontrolou

paniku i klid

včera mi to přišlo šíleně dlouhý a náročný

všechny ty přesuny a posuny a čekání a doprava

stres a vypjatý situace

ale vlastně je to zatím plynulý

spali jsme očistným spánkem

a pomalu jsme snídali

a ted čekáme na chvíli v nebi

chodíš pomalu

našlapuješ jako kocour

✭

..bydlíme ve stromě

mezi větvemi

Costa Rica je zelená, zářivá

oproti spáleným pláním Nicaragui svítí.

Jasnost čerstvé trávy je 

uhrančivá

.

podbízivá

.

strhující

.

nekonečně fascinující

✭

cesta byla náročná
dnešek obzvlášt
nevyspali jsme se
zdály se mi tak divný sny
po střeše běhaly leguáni
strom naříkavě vrzal jak nás nesl na svých dlaních
potlučených hřebíky
byli jsme divný
cizí
a prostě v cestovním shonu a hluku.

✮

jsme tam kde před rokem
jakoby se člověk vracel domů
vzácný pocit na naší cestě neznámým světem
odpočinek
a vlastně spousta nových objevů
jak se mění počasí
všechno je tu zelený a jasný a živý a zářivý
tráva
stromy
 kameny
 rozedřený bahnivý cesty
mravenečci spěchají s okousanými lístky
v blátě ztracená podkova
lidi na které vzpomínáme
cesta lodí se stejným kapitánem
večer ta stejná hudba a ruch z oken
zatímco
prales šumí
kontrasty
a my
ve změnách

✭

voda tiší ale neutiší

✭

sledovala jsem tu novou zem včerejších vzpomínek

objevujeme místa co známe

všechno mi ukazuješ a držíš mě za ruku

poslední dny byly ve velkým shonu

plný přeměn a změn

bylo těžký udržet klid a čistej nadhled
.

To je vůbec často nesnadný

odstoupit
a trochu zopodál hledět na svět okolo nás
a v nás.

✭


pokračování v pondělí
téma bude všelijaké