Salkantay trek, na Machu Piccu po vlastní ose. Den druhý, pohádkové jezero a pruhované prasátko

Den druhý. O ledovcovém jezeře Humantay a o pruhovaném prasátku

v noci mi byla zima jenom trochu

spala jsem ve třech legínách, v dece a ve spacáku

rozjíždí se mu zip a dole u nohou skoro nemá peří

ale stačí

četla jsem ti Haryho a po první stránce jsi usnul

jako nějaký štěnátko

v campu bylo trochu rušno ale brzo už spali všichni

i koníčci

Jít k jezeru brzo ráno byl supr plán. Vstali jsme když bylo ještě šero. Tom v kopci viděl činčilu, ale kromě ní jsme živou bytost nepotkali.

Jezero jsme měli dlouho sami pro sebe. Sledovali jsme jak mizí stíny, zatímco slunce se zvedá nad špičky hor a rozsvěcí modrou hladinu. Slyšeli jsme praskat ledy. Byl to rachot který ovládl celou oblohu. Ale na vysoké sněhové hoře se jen letmo zaprášilo.

tyrkysová voda

u břehu střepy ledu

od kamene ke kameni

na hladině bílé chmýří

a motýlí peří

led puká ale drží

Užívali jsme si ten posvátný klid a plnili si oči oslnivou nádherou přírody. Jezero jsme měli sami pro sebe. Až když jsme po několika hodinách rozjímání scházeli, teprve jsme potkávali první poutníky.

Štastní jak jsme na to vyzráli jsme si dole dali pozdní obědosnídani. Zabalili jsme stan, já se chvíli radovala jak se mi mistrovsky podařil sbalit batoh abych si záhy všimla že dva svetry a bomba na vaření leží opodál.
Rozloučili jsme se s naším zamilovaným výhledem...

...a vydali se dál liduprázdnou krajinou podél průzračného horského pramene a zatoulaných koní v kopcích vstříct hoře Salkantay.

Nešli jsme dlouho, po dvou hodinách pozvolného stoupání jsme dorazili do posledního lidského zázemí - Soraypampa, před výstupem na nejvyšší bod výpravy, do závratných 4630 metrů nad moře.

Drobná paní z kamenného domečku nás za deset solů ubytovala za kamennou zdí která nás měla chránit před větrem z hor. Postavili jsme stan, smáli se prasátku co vypadalo jako pejsek a pořád kolem nás chrochtalo a hledalo co by tak snědlo.

Uvařili jsme si teplou večeři a s údivem a obdivem jsme si prohlíželi životní perspektivu osamělé horské mámy co s malým dítětem s červenýma ofoukanýma tvářema zabaleným v dekách probírá políčko s malinkýma brambůrkama. Nikde nic nerostlo, jenom kameny, občas nízkej keř, ledovej vítr a spěchající horskej potůček.
Bydlí tam jednoduše, bez elektřiny, v domečku menším než můj dětskej pokojíček.

Jen co se setmělo leželi jsme ve spacácích.
S tmou přišli další putovníčci. Ta holka v noci pořád kašlala. A byla zima! Taková zima že jsme ráno měli namrzlý stan. Ale jakštakš, jsme se díky všem vrstvám co jsme měli na sobě, vyspali (spala jsem ve dvou bundách, třech legínách a s lamí kůží na ledvinách...).

Délka trasy podle mapy.cz : 10 km (Tomovi hodinky naměřili 14 km)
Převýšení : 650 metrů nahoru, 395 metrů dolů