Kamkoliv zde zamíříte - na pevnost Saqsayhuaman která leží přímo nad Cuscem a stráží údolí, do městečka Pisaq či Ollantaytambo jež protilehle k sobě chrání vchod do Sacred Valley a nebo třeba na fascinující zemědělské terasy Moray či solná jezírka Maras, vždycky budete plní dojmů, okouzlení schopnostmi lidí kteří byli na světě více než půl tisíciletí před námi.
V souladu s přírodou, jejich svět podléhal přísným pravidlům. Jejich důvtip a nekonečná síla vůle dovedla k existenci ohromně složitá sídla v tak nehostinných podmínkách jakými vysoké hory dokážou být.
První ruiny které jsme v Cuscu navštívily byly ruiny pevnosti Sacsayhuaman.
Bylo to někdy hned po našem příjezdu. Šli jsme se jen tak projít, z hlavního náměstí Plaza de Armas jsme náhodně odbočili. vystoupali jsme na vyhlídku u kostela San Christobal a pak jsme na mapě zjistili že Saqsayhuaman už je jenom o kousek výš. Neměli jsme o inckých ruinách zatím žádné velké znalosti a tak jsme vůbec nevěděli co nás nahoře čeká.
Pamatuji si jak mě pak uplně ohromila velikost kamenů ze kterých jsou zdi pevnosti postavené. Jsou tak obrovské, a přitom na sebe dokonale pasují. Jak něco takového Inkové ve své době dokázali?
Potkali jsme spoustu lam, v klidu se na tom tajuplném místě pásly. Pod náma bylo Cusco jako na dlani a na protějším kopečku stála zářivě bílá socha Ježíše. Vnímali jsme v tom kontrastu tíživý příběh minulosti která se tu odehrála. Přišlo nám to hrozně zvláštní, vidět vedle sebe v tak těsné blízkosti symboly dvou tak odlišných kultur. Odkazy světů které na sebe tvrdě narazily, promísily se a znovuutvořili identitu místa.
Za zády jsme měli trosky obrovských kamenných základů a před námi svítil bělostnej Ježíš. Po cestě k soše jsme přemítali jaké by asi Cusco bylo kdyby nikdy Španělé k jeho břehům nedorazili..
U vstupu na Saqsayhuaman jsme si koupili desetidenní boleto turistico - vstupenku s desetidenní platností která nám umožnovala navštívit dalších 16 turistických míst, z nichž mnohé jsou incké ruiny.
Další naše výprava tedy vedla k ruinám Tambomachay a Puka Pukara. Tyto dvě místa jsou kousek od sebe, v horách, dvacet minut jízdy nad Cuscem.
Památky jsme za chvilku obešli. Domnívá se že Tambomachay byly královské lázně, zatímco Puka Pukara měla nejspíš význam v obraně města. Rozsah těchto areálů není nijak obrovský a tak jsme měli ještě půl dne před sebou a nekonečný obzor hor k prozkoumávání.
A tehdy začalo začalo opravdické dobrodružství, které předznamenalo spoustu dalších víkendových výprav. Rozhodli jsme se že využijeme času a do Cusca se vrátíme pěšky horskou pěšinou která se klikatila okolo vesničky, dál skrze lesy a mezi skalami.
Hned na začátku nás přišel pozdravit osamělý oslík, který se rád nechal pohladit a nechtěl nás svojí roztomilostí pustit dál. Tam už ale čekaly stáda srandovních nervozních lam. Zvědavě si nás prohlížely, s obezřetnou nedůvěrou nás sledovaly z povzdálí a ve chvíli kdy jsme se přiblížili moc blízko, začali vyplašeně hýkat a panikařit.
Ikdyž jsme je nezajímali, těšili jsme se z jejich přítomnosti. Lamy, alpacy a vicuňi jsou jedny z nejroztomilejších zvířat týhle planety.
Klikatá pěšinka nás vedla eukalyptovým lesem, po mnoha šlépějemi zvýrazněných stezkách. Otevíralo se před námi údolí, okouzlující hory zářily pod paprsky ostrého slunce, potkali jsme jen pár vesničanů pracujících na políčkách a největším překvapením bylo když jsme zničehonic mezi skalami objevily další, méně známé ruiny Chukimarka, Chrám měsíce a Kusilluchayoc. V turistických průvodcích nejsou tyto ruiny nijak zvýrazněné a tak tam nikdo kromě nás nebyl a kouzlo místa mohlo promlouvat hlasitěji. Takovýhle zapomenutý neobjevený poklady máme vždycky nějak víc v oblibě. Užívali jsme si je pak ještě mnohokrát, rádi jsme se do těchto míst vraceli. Byl to náš oblíbený útěk do ticha přírody, půl hodiny cesty nadosah.
V lese jsme objevovali nové odbočky, jedna pěšina nás dovedla k dalším velkým a volně přístupným ruinám - InkillTambo.
Stále mě to tam nahoru volalo a tak jsem se někdy do těchto hor vypravila i úplně sama. Na trhu jsem si koupila k obědu choclo s čerstvým sýrem - kukuřici s obrovskými zrny a pak jsem se donekonečna toulala a hledala jsem nové výhledy a zkratky v úbočích prudkých kopců. Sedala jsem si mezi staré incké zdi, za zavřenýma očima ožívaly stíny a já si představovala jací asi byli ti rituální lidé kteří znali přírodu uplně jinak než jak ji dnes vnímáme my.
Dny strávené v těchto skalách a lesích byly jedny z nejkrásnějších.
Poprvé jsme nahoru jeli taxíkem za 20 solů (140 kč), ale pak už vždycky jedině collectivem co jede do Pisaqu. Collectivo vyšlo na dva soly (14 kč), takže nádhera.
Jiná krásná jednodenní výprava kterou jsme z Cusca podnikli byl výlet do Pisaqu.
Pisaq je starobylé městečko které ohraničuje jižní vchod do Sacred Valley (údolí okolo řeky Urubamba kde je velice úrodná půda a kde Inkové pěstovali plodiny). Sacred Valley byla pro Inky velice důležitá oblast a dodnes je zde spousta ruin které připomínají slávu Incké říše v jejím největším rozkvětu.
Pro nás osobně byly tyto ruiny jedny z nejlepších které jsme v Peru navštívili. Jednou nám je vidět nestačilo (a taky jsme to nestihli, ve 4 odpoledne - právě když jsme se vyškrábali na nejvyšší bod - nás začali popohánět at se pomalu začneme vracet zpátky dolů). A tak jsme se sem o pár týdnů později vrátili a znovu (tentokrát s časovou rezervou) jsme se vyškrábali nahoru a prošli si celý rozsáhlý areál.
Pevnost která zde dřív stála jako štít chránila město. Zeshora pouhým okem přehlédnete celé údolí. Na protějším kopci jsme viděli malilinké tečky automobilů sjíždějících dolů a pod náma se klikatil had z čepiček stánků pisaqského marketu.
Spousta lidí se nechá k ruinám vyvést z druhé strany autem a pak obejde jen zadní část areálu, kde jsou slavné zemědělské terasy. Rozsah těchto ruin je ale daleko větší. Rozhodně stojí za to je obejít celé. Tím že jsme stoupali vzhůru od úrovně města jsme si je užili se vším všudy.
Představovali jsme si ten dávný svět lidí kteří žili v oblacích a rozuměli hvězdám. Jaký život si asi tohle místo už prožilo? Ve své době měl Pisaq pro Inky velikou důležitost, jelikož leží na hlavní incké cestě. Potkávali se tu lidé, dole ve městě se obchodovalo a nevítaní návštěvníci zakusili tvrdý odpor vojenských oddílů.
Mohutné terasy které lemují horskou stráň a svým tvarem dokonale kopírují ráz krajiny jsou nejen nádherné, ale také efektivní - musely vyprodukovat nepředstavitelné zásoby!
Areál má mnoho úrovní. Je tu všechno co mohlo město potřebovat. Zemědělské terasy, obytné prostory, chrámy, pohřebiště, vodní lázně, aquadukty...
Obdivovali jsme tu nebetyčnou námahu přes kterou budovali sídlo takovýchto rozměrů. 3000 metrů nad mořem je kvůli řídkému vzduchu těžké vůbec existovat a oni zde přesto stavěli chrámy..
Kromě ruin má Pisaq pro své návštěvníky další milé překvapení. Každý čtvrtek a neděli je ve městě autentický trh. Z okolních hor se sjedou domorodé ženy a prodávájí to co vypěstovaly na svých zahrádkách a políčkách. Oblečené v tradičních látkách sedí na zemi, kečuánsky spolu promlouvají a nabízejí zeleninu která uplně svítí čerstvostí, květiny všech barev a voňavé horské bylinky.
Kromě tohoto autentického farmářského trhu je přes celý týden v Pisaqu také klasický market se suvenýrama. V Cuscu se dají sehnat v podstatě ty stejné věci, ale tenhle trh se nám pro svou komornější atmosféru zalíbil víc. Mimojiné se tam dají sehnat práškové přírodní barvy v zářivých odstínech - z kořenů, květů, minerálů. Při kontaktu s vodou mění barvy svoje odstíny! Tuhle specialitu jsem nikde jinde neviděla.
Cesta z Cusca do Pisaqu je tak na hodinu, ale pokud chcete stihnout v klidu trhy i rozsáhlé ruiny nad městem, doporučujeme vyrazit z Cusca hned po ránu. Ruiny totiž ve 4 zavírají.
V Pisaqu naše dnešní putování Sacred Valley ukončíme. O dalším velkém výletu - okruh Chinchero (trh kde jsme si chtěli koupit kořen na mytí vlasů), Maras (tajuplné kruhovité terasy okolo nichž je mnoho otazníků), Moray (solná jezírka) a Ollantaytambo (pevnost strážící Sacred Valley protilehle k Pisaqu) až někdy jindy.
A nezapomente - příští středu 15.5 od 19:00 v Praze v Zázemí budu o Peru vyprávět na živo. Kromě výletů v okolí Cusca bude řeč taky o největším inckém festivalu Inti Raymi a o naší pouti na Machu Piccu. Tak doražte, těším se na setkání.
No comments:
Post a Comment