Friday, April 20, 2018

El Transito. Poslední zastavení v Nicaragui


Nicaragua se chýlí
teda času máme, že by to vydalo ještě na jednu dovolenou
ale právě se usazujeme na posledním místě

do vlasů mi padají vrtulky 
ze stromů

a mně najednou přijde
že

jako ta okřídlená semínka létáme světem
a hledáme kde vyrůst v strom
snad si cestou nepotrháme letové chmýří
a
nebo
...
at klidně jo.
Z něj srdce neklíčí.

Bydlíme na kopci nad pláží
stačí seběhnout po schůdcích okolo sluncem zchvácených palem
pak po horkým písku
a tam 
už 

nekonečný oceán


zrovna mi stín utíká za střechu
slunce si ostří paprsky
mraky nehybně stojí na klidném nebi
zatímco pode mnou
zlobí vlny
řadí se v zástupy daleko na moři
lehtají břehy
dál, dál
o kousíček dál
se každá další natahuje
už od počátku věků
možná proto nás oceán
tolik uklidňuje



příliv sílí



palmy v horním větru zmítají svými rozcuchanými hlavami
někde ve větvích
vedle opadaných mandloní
se jistojistě schovávají spící sovy
už dvakrát za sebou jsme je viděli
jak se maskují, kulíšci.



v prachu a v nízkým křoví vedle schodů bydlí spousta ještěrek s bleděmodrým ocáskem a 
leguáni co připomínají zmenšeninu dinosaurů
v domě se škádlí dvě kotata
Lulu je dvakrát menší než její dvojčecí brácha José

V písku
houf supů
dojídá co vyplavilo moře
a co rybáři poztráceli ze sítí
dřív se mi hnusili
se svýma holýma krkama
zobákama dloubající v mršinách.
Mají ale svojí úlohu
svoje místo v řádu přírody
čistí
neškodí
narozdíl od lidí.
co místo aby odpadky na pláži sbírali
zahazují je do větru 
bydlíme na kraji rybářský vesnice
bez silnice
s cestou kde se práší
je to tu zapomenutej surfařskej ráj
kterej zná jenom ten kdo hledá dál než na první stránce 

mně o něm povídal kluk vedle kterýho jsem seděla když jsme sem letěli (jak dávno se to zdá!). A cestu sem jsme naplánovali v den, kdy jsme se rozhodli zrušit původní trasu na Corn Island v azurovém Karibiku. Vedlo nás k tomu sdružení důvodů. I když to bylo bláznivě spontánní rozhodnutí, vyvinulo se v překvapivě okouzlující volbu.


Hned pod domem je dlouhatánská pláž s jemným pískem, po který se po ránu nádherně běhá. jo! probrala jsem se z lemrounskýho komatu a vzpomněla jsem si že bylo běhání celkem dlouho mojí součástí. A tak se překonávám a znovu hledám svuj rytmus ve stopách v písku.

Máme novou airbnb zkušennost - o víkendu tu celkem punkově spalo celkem 12 lidí. Majitelé jsou mladí Rakušané. Nastěhovali se sem sotva před třemi měsíci a už jim fičí bussines. Je to inspirativní a milý spolubydlení. 

Vlny jsou většinu dne skoro liduprázdný. Voda je příjemná a boční vítr tahá, ale neodrazuje. Takže po roce! jsme konečně posbírali sílu a odhodlání. A čerstvě po ránu jsme čapli surfy, po tý sáhodlouhý době pro nás byly příliš krátký ale jiný na půjčení nebyly....
a zase jsme byli ve vlnách. Bavilo mě sama sebe, nás, sledovat v tý situaci. 
Kombinace strachu a těšení. Tom natahoval kroky aby už byl ve vodě. Na pláži se surfem v podpaží mi přišlo, jakokdyby to bylo včera, loni na Playa Grande. Vracely se mi zakutálený dojmy a zároveň to bylo celý nový.

Na konci pláže je kopec s nádhernou vyhlídkou 



a pod ním jsou skály kde odliv tvoří mini jezírka, přírodní akvárka. Kamenný útvary na který bije příboj a vlny se tříští. Když tam jsem, tak se uplně zpomalí čas. Voda je tam vyhřátá, sůl kondenzovaná. Ráda tam v klidu sedím, až se pruhovaný rybičky a krabíci s barevnejma klepítkama přestanou plašit a ten ultimátní mikrosvět svět se děje a já to můžu jen tak pozorovat a žasnout. 




daleko od všeho
klid kamenů
ticho ryb
slunce jas
a oblohy zrcadlo


kromě bezbřehýho klidu
mám na dosah taky tíži 
třetího světa
kterého je Nicaragua žel součástí
poslední dobou
už nejde nevidět
dochází mi
autentičnost
farmářů co jedou na trh na koni ověšeném plátanama
nedělaj to, protože se jim to tak líbí
oni nemají jinou možnost
v autě možná nikdy neseděli

taky nemají peníze na léky
brácha Gené kterou jsem potkala v Granadě
leží v nemocnici s černým kašlem
a její rodina nedokáže dát dohromady 800 korun na iniekci

lidi každej den řeší co dají k jídlu na stůl
hodně rodin musí vystačit s jedním dolarem denně

v příbytku který je jim domovem
neteče pitná voda

elektřina je jenom když nefouká

děti si kupují bonbony kusově
a to jenom výjmečně

když mají štěstí, chodí do školy
- hodně z nich ale místo vyučování pomáhá na moři, nebo na poli, nebo na trhu -
ti co jsou ve škole 
tam mají hlad
...
umí se smát
umí si hrát
baví je svět
ale 
ten začarovanej kruh u nich neskončí
co se může změnit
když neznají jiné možnosti
cestu ven


přemýšlím

o štěstí že jsem opravdickej hlad a nouzi nikdy neměla
i když mi to tak 
v rámci mý rozmazlenosti někdy možná přišlo